(tý)deníček (na)trhlého abstinenta na Blog.cz

Slunce se opíralo o obzor. Stromy šuměly, vítr se zvedal opatrně, jakoby ani neměl chuť roztáčet kohouta na radnici. Čilý ruch pominul, vlastně byl venku docela klid.

Lehce vstala, jen peřina zašustěla, a protřela oči. Zívnutím odplavila poslední myšlenky ze sna a lokty vytvořila na prostěradle dolíčky. Nechtělo se jí. Ale bylo třeba vstávat, poledne se již chýlilo a ona ještě ani necvičila. Poškrábala se na hlavě, vlasy jí něžně stékaly a zahalovaly ospalá ňadra i klín. S lehkým vrznutím postele vstala a postavila se před zrcadlo. Připadala si ošklivá. Lehce zavzpomínala na dobu před pár měsíci. Měla úspěch, měla obdiv, lásku i sebevědomí. A přece nebyla spokojená. Něco chybělo...Vlastně možná ani nechybělo, jen chyběla jakási prostá věc - řekněme souhra. A co má teď? Vadnoucí postavu, náladu zavržených hraček a... A to je vše. Nic nezůstalo, nikdo ji nemá rád. Snad jen její přítel, ale ten tady také není. Se skloněnou hlavou a unaveným výrazem se odšourala ke stolu. Těžce se posadila, vyhrnula si vlasy do čela a povzdechla si. Pak se znova zvedla, jako by si na něco matně vzpomněla a s disharmonickým vrznutím otevřela spíž. Jako by ta skříň vyjadřovala ji samotnou, její pocity. Zabírá zbytečně mnoho místa, vrže a vlastně je tu téměř jen kvůli jídlu. Opět si povzdechla, na poslední chvíli zastavila sebevědomou slzu, která chtěla utéct, a vytáhla koláč. Zbyla ho ještě polovina, musela ho před sebou ukrýt, ale teď, teď když už i naděje pozbyla smyslu, teď je už všechno jedno. Než však její ruka stačila pohladit tu trosku její duše na plechu, ozvalo se něžné a slabé zazvonění.

Kéž si toho světlého zvuku všimne, kéž její mysl objeví poslední zbytek naděje, nebo aspoň zvědavosti, kéž budu za těmi dveřmi stát já a budu moci jí pomoci...

Na kotvách nezachycených minulostí
hoří krev do prázdna
bezdůvodně s napětím
stovek balonků helia na plotně
smrdí palec červa
a duše s ní
těžkopádně pochodují úsměvy mých psychiatrů
třikrát destilovaných
v hlubinách falešných pocitů
nespatřím světlo
zaslíbení

Les hoří
křik plamenů zpěvem se prodírá
les hoří
mlha utrpení halí vše
les hoří
bezohledně
les hoří
les hoří.

Les hoří
ušmatlané chvíle v odpadkovém koši
smějí se maniakálně
netřídils odpad
les hoří.

Les hoří
hrdě se tyčí
k obloze
oběšenec
na tvářích stromů
les hoří
les hoří.

Les hoří

Tak!

A teď už ne...

Před pár dny mě má drahá upozornila na jistý článek v MF Dnes. Nečetl jsem ho celý, ale získal hlavní informace. 25.-26.5. se v Ostravě uskuteční něco jako festival parkouru. První den budou k vidění nějaké ukázky různých borců a skupin borců a druhý den se prý ukáže samotný zakladatel parkouru, David Belle!!! Mylsím, že stojí za to se tam podívat...Snad jsem nic nepoplet ;)

Z grogové oblohy
trčely cáry
a pár žiletek

kdosi típnul cigaretu
* zdálo se mi *
přímo na plátno
vesmírného biliáru

kdosi byl na tahu
ale došel čas
tak smůla

((( lepí se na paty
(ob)čas-
tokrát

v noci

jdu spát )))

Dobrou!

Viděl jsem tě jít kolem

A než jsem ti stačil něco říct

Byla jsi před mými zraky

Přejeta náklaďákem -

To určitě hodně bolelo

Posílám ti kytici květin

Ty ležíš v nemocnici

viděl jsem tě jít do práce

třicet let jsi byla oddaná své firmě

teď tě vyhodili

okamžitě po takových časech

až příliš k tématu vděčnost...

Okamžitě jsi dostala infarkt

A teď ležíš v rakvi

Jenom hřebík v kolenu, jenom díra v plících

Jenom nehoda s náklaďákem

Ach, život je krátký a člověk si ho musí užívat

Je příliš rychle pryč

Ležím na pláži (lalala na pláži)

Tady je každý pořád tak trochu arogantní (to je fakt zajímavé)

Je to tak i s mořem, jako s prací

Ano, je to dost pro všechny tady

ich sah dich voruebergehen
und bevor ich etwas sagen konnte,
wurdest du vor meinen Augen
vom Lastwagen ueberfahrn
das hat bestimmt sehr weh getan

ich schick dir einen blumenstrauss,
du liegst im krankenhaus

ich lieg am strand
mit einem eiskalten getraenk in meiner hand
ich hab ne sonnenbrille auf, weil ich sie brauch
die sonne scheint mir auf den bauch
so gehts doch auch

uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu

ich sah dich zur arbeit gehen
dreissig jahre warst du deiner firma treu
jetzt ham sie dir gekuendigt
fristlos nach all dieser zeit
soviel zum thema dankbarkeit

du hattest gleich nen herzinfarkt
und jetzt liegst du im sarg

ich lieg am strand (lieg am strand)
mit einem eiskalten getraenk in meiner hand (in der hand)
ich hab ne sonnenbrille auf, weil ich sie brauch
die sonne scheint mir auf den bauch
so gehts doch auch

uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu

nur ein nagel im knie, nur ein loch in der lunge
nur ein lkw-unfall
ach, das leben ist kurz und man muss es geniessen
es ist viel zu schnell vorbei

ich lieg am strand (lalala lieg am strand)
da wird man immer so ein bisschen arrogant (das ist ja interessant)
auch mit dem meer ist es, wie mit der arbeit
ja, es ist genug fuer alle da

ich lieg am strand (lieg am strand)
mit einem eiskalten getraenk in meiner hand (in der hand)
ich hab ne sonnenbrille auf, weil ich sie brauch
die sonne scheint mir auf den bauch
so gehts doch auch

uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu
uhihuhhhuhhhihuhuhuhu

když ještě žil
pro pocit
halogenových světel
s doživotní zárukou
na neprorezivění
zanedbaného jsoucna
s omáčkou za 16,50
z Lidlu

když ještě chtěl
mít máslo na hlavě, co
celou věčnost
výsměšně umírala
na nátlak žluči
světové
i nadsvětové
komerce
v klínech
vybarvených
vykladačů snů
a gaučů

když ještě viděl
budoucnost v
meziplanetárních útrobách
skladiští našich dějin

když ještě cítil
nemusel
pro krásný pocit
pouze vzpomínat

Měli jsme trochu zábavy -

Malou party u mě doma

Přirozeně jsme poslouchali muziku

A mí přátelé vypadali očarovaně.

Všechno bylo ve všem opravdu úplně v pohodě,

Dokonce i zařízení zůstalo zcela neporušené

A to navzdory vyměněnému požárnímu poplachu,

Navzdory "přátelům života" a navzdory pogu.

Nic takového by nikdo dřív neudělal

Jak často jsem už tento výrok slyšel?

Musel jsi teda ten svár přežít?

Na hřbitově by tě nikdo nerušil

Teď sedíš každým dnem napnutý doma

Čekáš na to, že se něco stane

Když párkrát zakašlu, to se hned klepe na stěnu.

Vpochodoval jsi tehdy taky do Polska v ponožkách?

Vytáčíš 158,

Posíláš policii

Říkáš, že to bylo příliš hlasité

A já odhaduju,

Že se při tom cítíš dobře

Ty udavači!

Wir hatten nur ein bisschen Spaß -
'ne kleine Party hier bei mir zu Haus.
Natürlich gab es auch Musik,
und meine Freunde sehen bezaubernd aus.
Doch alles in allem war es wirklich ziemlich zahm,
sogar die Einrichtung blieb weitestgehend ganz,
und das trotz vorgetäuschtem Feueralarm,
trotz Lebensfreude und trotz Pogotanz

Doch Du wählst 110,
bestellst die Polizei.
Du sagst, es wär' zu laut,
und ich schätze,
Du fühlst Dich gut dabei,
Du Petze!

Sowas hätt's früher nicht gegeben.
Wie oft hab ich diesen Spruch schon gehört?
Musstest Du den Krieg denn überleben?
Auf dem Friedhof hätt' Dich niemand gestört.
Jetzt sitzt Du den ganzen Tag zu Hause und gespannt,
wartest Du darauf, dass irgendwas passiert.
Wenn ich mal huste, klopft es gleich an der Wand.
Bist Du damals auch auf Socken in Polen einmarschiert?

Ja, Du wählst 110.
Du holst die Polizei.
Du sagst, ich übertrete,
ständig die Gesetze.
So siehst Du aus,
Du alte Petze!

Du wählst 110,
bestellst die Polizei.
Du sagst, es wär' zu laut,
und ich schätze,
Du fühlst Dich gut dabei,
Du Petze!

A na závěr: hudba, i když ve videoformátu...jsou k tomu fajn fotky ;)

Tak jsem se rozhodl vám přinést opět nějaký kulturní zážitek a přeložil jsem krásnou píseň od La Fee - Warum. Tady je video, které vám sice moc neporadí, ale zjistíte, jaká píseň je...tak, už mlčím. ;)

Ráno těsně po osmé

jste můj sen krutě zničili

stojím tady úplně sama!

já vám nic neudělala

a cítím se tak slabá...malá...osamělá

Proč?

Ti, kteří při mě vždycky stáli,

se jednoduše otočili - proč?

A ti, kteří pro mě byli důležití

ještě němě vyvalují oči - proč?

Já, já teď před vámi stojím

a dívám se vám do očí - to jsem já!

Já, já zůstávám, kým jsem.

Vy, malí, mě nedostanete! Nikdy!!!

Proč jste takoví?

Nechte mě stát samotnou!

Přesto půjdu stále svou cestou!

Tady jsem! Podívejte se, jsem připravená!

Jste mi úplně u p*****!!!!! (ukradení)

[Strophe1]
Morgens kurz nach 8,
hab ihr meinen Traum Grausamkeit gemacht....

hier steh ich ganz allein!
Ich hab euch nichts getan,
und fühl mich doch so schwach....und klein....allein....
Warum
Die, die immer bei mir warn,
drehn sich einfach um - warum?
Und die, die für mich wichtig warn,
glotzen nur noch stumm - warum?

[Refrain]
Warum schweigt ihr?
Sie gehen auf mich los!
Warum zeigt ihr auf mich was soll das bloß?
Warum wollt ihr mich nicht sehn?
Wie ich wirklich bin?
Ich kann euch nicht verstehn.....

[Strophe2]
Ich, ich stehe hier vor euch,
und seh euch ins Gesicht - Das bin ich!
Ich, ich bleibe wer ich bin,
und klein kriegt ihr mich nicht! Niemals!!!

[Refrain]
Warum schweigt ihr?
Sie gehen auf mich los!
Warum zeigt ihr auf mich was soll das bloß?
Alle Warum wollt ihr mich nicht sehn?
Wie ich wirklich bin?
Ich kann euch nicht verstehn.....

Warum seid ihr so?
Lasst mich alleine stehn!
Trotzdem werde ich meinen Weg so weiter gehn!
Hier bin ich! Seht her ich bin bereit!
Ihr geht mir doch total am A**** vorbei!!!!!

a ještě něco...pro zájemce video live! (je to občas trošku falešně no, ale co ;))

Deprese uklouzla
na usmátých očích

na rty si kreslím
tvé otisky prstů

vítr lásky
včesalas mi do vlasů

a dneska
dneska bude snad i zítra.